Chodil Augustinus po Kartágu s vytuněnou repro soustavou na svalnatém rameni, nebo tady máme dalšího Viewegha v říši ducha?!
Smrdutá otázka visí nehybně nad potemnělým krajem, jako výtrusy z idealistovy nečisté myšlenky a magicky přitahuje mysli přemýšlivých gerojů už zdaleka. Není třeba se znepokojovat nad možností omylu! Správně aplikovaná metoda dekonstrukce nám totiž bude svítit na cestu hnilobným, myšlenky prostým světem křestanského pomatence jasněji, než
pableskující miasma homosexuální spirituality, vznášející se nad rodištěm Otokara Březiny.
pableskující miasma homosexuální spirituality, vznášející se nad rodištěm Otokara Březiny.
Augi zuřivě obcoval s myšlenkou, ale vinou své od přírody zvrhlé "přirozenosti"[1] nemohla být jeho zvířecky zuřivá snaha ukájet nedomrlou obrazivostí světového Ducha, korunována úspěchem.
Proto také najdeme na jeho pomyslné "bibliografické pažbě" asi tolik kvalitních
zářezů, jako v celém Otokarově životě nepříčetných análních koitů s děvkou. Neschopnost zplodit něco hlubšího než prostoduchou větu: "Lejna tučnáků jsou vidět až do vesmíru" je kamuflována kdákáním pánu bohu do oken a poluční (neplést s pouliční) rebelií proti autoritám za pomoci drsně se pohupujícího růžence. I když to řikám nerad, zde je můj stručný a obecně platný absolutní nezvratitelně objektivní rozsudek, který se rovná axiomu:
zářezů, jako v celém Otokarově životě nepříčetných análních koitů s děvkou. Neschopnost zplodit něco hlubšího než prostoduchou větu: "Lejna tučnáků jsou vidět až do vesmíru" je kamuflována kdákáním pánu bohu do oken a poluční (neplést s pouliční) rebelií proti autoritám za pomoci drsně se pohupujícího růžence. I když to řikám nerad, zde je můj stručný a obecně platný absolutní nezvratitelně objektivní rozsudek, který se rovná axiomu:
Tvé učení je Nepravda trotle!
(Ani vytetovaný žalm na levé půlce prdele není valným argumentem pravdivosti! Sry, možná příště Augi......)
Celkové hodnocení v platónech: 6/100
Na hodnotící přímce (nazvané dle autora Platon - metr), kde směrem nahoru přibývá pravdy, Platona a BYTÍ a směrem k NEBYTÍ ubývá poznání a přibývá nesnesitelného smradu nevědomosti, exhibuje Aurelius jako dábelský prdelní démon, vypuštěný se zjevným úmyslem znečistit svěží vzduch mezi vysokými klenutými oblouky v sálech Filosofie
[1] Pozn. překvapivé spojení slov "zvrhlá přirozenost" je absurdní pitomost a antinomie a lze je uspokojivě nahradit prostým i když zcela urážlivým konotátem "gej" .
Zde hledá
Dobrej blog